O MNĚ.

"Mít svůj vlastní příběh a díky němu milovat a přijmout sami sebe, je to nejstatečnější, co kdy můžeme udělat." - René Brown

Vítejte, jsem Andrea Růžičková,

 

"markeťačka", tvůrkyně online projektů, "Lady Ježíšek", máma a nenapravitelný snílek - pořadí záleží zpravidla na části dne, kdy mě zastihnete. Ale pro všechny jsem vždycky byla "Růžena". 🙂

Zajímám se o vše, co mě může inspirovat a motivovat mít lepší život. Před mnoha lety jsem se rozhodla, že chci víc, než jen obyčejný život. Nelíbilo se mi, co jsem viděla kolem sebe. Podvědomě jsem tušila, že musí být něco víc, ale nevěděla jsem co. Dlouho jsem si myslela, že jsem divná. Chyběla vize, chyběl návod. Nevěděla jsem kdo jsem, co chci a kam jdu. Natož, jak toho dosáhnout. Až mi jednoho dne do ruky dostala kniha "Bohatý táta, chudý táta" a příběh Roberta a Kim Kiyosakiových mně změnil pohled na život, na finance, možnosti partnerského vztahu a na svět vůbec.

Najednou jsem dokázala přesně pojmenovat to, po čem jsem toužila. Byla to svoboda si dělat, co chci a jak chci. Uvědomila jsem si, že nejsem divná, prostě si chci jen dělat věci po svém. A že jsem ochotná podstoupit cestu změny. A celkem rychle jsem pochopila, že za slovem "změna" je především dívat se, jak to dělají ti, které jsem viděla jako úspěšné a snažit se dělat to samé.  Hledat ty správné VZORY. A od roku 2002 jsem se začala věnovat vzdělávání v oblasti podnikání, marketingu a osobního rozvoje.

 

PRÁCE  A SEBEREALIZACE.

Malá šéfka 🙂

Práce a seberealizace pro mě vždy byla alfou a omegou všeho. Baví mě to. U nás doma se vždycky muselo makat, moji rodiče začínali z nuly a nedostali nic zadarmo. A to samé učili mě i mou sestru. Narodila jsem se jim do malé garsonky, vlastní pokojíček jsem neměla ale už jako malá jsem měla svůj "šéfovský" stoleček a křesílko.  Jako by tušili, kam mě to potáhne a co mám dáno do vínku ....  

Jsem typická kozorožka s ohnivou duší. Miluji pracovat a tvořit a za svůj pracovní život jsem nasbírala mnoho zkušeností z nejrůznějších oborů a pozic.

Dlouho jsem se hledala a měnila práce, než jsem pochopila, že potřebuji svobodu. Nesnáším, když mi někdo říká, co mám dělat, jak to mám dělat, obzvláště když "on sám" není zrovna příkladem úspěšného života. Jenomže jsem stejně jako mnoho ostatních netušila, jak moc náročná je cesta od zaměstnance k té podnikatelské. Nikdy dřív mě nenapadlo, jak prostředí, ve kterém jsme vyrostli a co nám kdy kdo řekl, může ovlivnit naše budoucí jednání a třeba i sabotovat vlastní úspěch. Vše, co v sobě nemáme vyřešeno, všude, kde jsme slabí  a nestabilní, se totiž dřív nebo později ukáže.

 

ZAČÍNÁTE U SEBE.

Dopis od Ježíška - vymýšlím a tvořím už od roku 2005 🙂

Pokud nejste spokojeni se svým životem, ať již osobním, nebo pracovním, vždy je potřeba začít u sebe. Poznat sebe samého. Poznat své silné i slabé stránky. Uvědomit si, jakými talenty a dary disponujete, jaké máte schopnosti, pracovní i životní zkušenosti a zkusit to dát nějak dohromady s tím, co Vás baví a může vydělat peníze nebo může přinést to, po čem toužíte. Snadno se to říká, mnohem hůř dělá. 🙂

Já jsem si kdysi vyčlenila skoro měsíc, abych si udělala svoji "pracovní a osobní inventuru" -  všechny možné testy, cvičení a analýzy, o kterých jsem v té době věděla a které by mi ukázaly, kdo jsem, co chci, co bych mohla dělat a jak to celé zkombinovat. Ohromně mi to pomohlo a díky tomu jsem o něco později spustila svůj první online projekt. A asi jsem to udělala dobře, protože tenhle projekt dělám dodnes, pořád mě baví, přináší radost ostatním a také vydělává peníze.

 

KOLIK ŘEČÍ UMÍŠ ....

Za jedny z nejlepších životních rozhodnutí považuji mých pár let v zahraničí. Ano, s obyčejnou prací - hlídáním dětí, úklidem domů, roznášením novin nebo prací v restauraci. Ale díky tomu jsem získala velký respekt k jakékoliv práci a k tomu, že žádná vydělaná koruna nesmrdí. Naučíte se jazyk, získáte přátele, zkušenosti, vyděláte si nějaké peníze, ale především získáte rozhled a můžete posunout laťku své životní vize.

O všechno můžete přijít - o peníze, věci, lásky, přátele, své milované. Nikdy Vám ale nikdo nevezme vzpomínky, zážitky a to, co nainvestujete do sebe.

 

CESTA OSOBNÍHO ROZVOJE.

Moje první skoro-podnikatelská zkušenost byla u společnosti Amway (multilevel marketing). Bylo mě 23 let a samozřejmě jsem udělala téměř všechno špatně. Nadchla se, nakoupila všechny potřebné pomůcky a materiály, zlanařila pár mých kamarádek a zdrhla :-). Představa, že já, jako zaměstnanec velké mezinárodní firmy, budu někomu prodávat „mejdla“, pro mě byla mě zdrcující. Z dnešního pohledu vidím, jak naivní a egoistická jsem byla. "Nemáš se ráda", mi řekla tehdy moje up-line manažerka Táňa a měla pravdu. Nevěděla jsem, o čem mluví. Trvalo mi to 20 let, abych tohle pochopila.

Nicméně takhle zkušenost mně přinesla dvě zásadní věci. Za prvé, sepsala jsem si seznam svých 101 snů & cílů a pochopila sílu sebevzdělávání, protože "jejich" motivační kazety byly v té době jediné dostupné věci z osobního rozvoje na audiu a v autě jsem si je pak přehrávala ještě dlouho potom.

 

POD AFRICKÝM SLUNCEM A VESMÍRNÝ PLÁN.

Od vesmíru jsem dostala přidělenou rebelskou duši, a když jsem v 25 letech žádala vesmír o pomoc a radu, co s mým stagnujícím životem, nechala jsem slibně se rozjíždějící kariéru v mezinárodní firmě a na rok odjela do Jihoafrické republiky, kde jsem si dala jeden rok pracovních prázdnin.

Měla jsem připravený  dokonalý plán. Jenže ... místo vysněného Kapského města a představy frajerky, pracující pro bohatou rodinu a opalující se na pláži pod Stolovou horou, jsem skončila na faře v malém městě, 160 km od Johannesburgu, které spíš připomínalo Tuchlovice u Kladna. Skoro to vypadalo jako další zbrklá chyba, ale ... netušila jsem, jak moc budu za tenhle zásah osudu vděčná, protože od té doby dělím svůj život na "před Afrikou" a po ní.

Nedostala jsem, co jsem chtěla, ale to, co jsem potřebovala. Začala jsem vnímat věci, které jsem dřív neviděla.  Poznala jsem zde úžasné lidi, získala přátele a duchovní učitele na celý život. Nikdy předtím mě tolik lidí nedalo najevo, jak moc si mě cení jako lidské bytosti a toho, kdo jsem. 

Ujasnila jsem si základní hodnoty a principy života. Ujasnila priority. Získala svůj návod na život. Semínka Víry a sebe-akceptace byla zaseta. Zamilovala jsem se do té země a pohrávala si s myšlenkou tam zůstat, ale vnitřně jsem cítila, že se musím vrátit a naplnit svůj Osud tam, odkud jsem utekla. Můj vnitřní vzdor byl poražen a já byla konečně ochotná přestat utíkat a přijmout, že musím začít znovu od začátku a tentokrát pořádně.

JAR (1999-2000) - můj rok pracovních prázdnin na druhé konci světa 🙂

 

V RYTMU SAMBY.

Po návratu mě pak náhoda přivedla do jednoho amerického internetového start-upu v Praze a otevřela se brána do úplně nového světa s názvem Internet. A bylo to, jako bych po roce v jihoafrickém ráji skončila přímo v pekle. Velké sny, iluze, ego a chaos. Poznala jsem, co dokáží peníze a jak chutná let vzhůru i následující pád. Upřímně - nechali jsme se zblbnout úplně všichni. Ale je pravda, že za tuhle zkušenost jsem hodně vděčná a už nikdy jsem pak nepotkala tolik schopných a talentovaných lidí na jednom místě.

A navíc jsem se inspirovala. I já začala snít svůj malý podnikatelský sen a začala jsem hledat, pídit se po tom, jak začít podnikat a vydělávat na internetu. Zde jsem také poznala svoji první spřízněnou duši Alici, která mě nasměrovala k prvním informacím a knihám osobního rozvoje. Vydala jsem se na dlouhou cestu.

 

MOJE PODNIKATELSKÁ CESTA.

"Podnikatelky" - jak tohle pomohlo dopadnout 🙂

Prvním opravdovým pokusem o podnikání bylo, když jsme se s jednou kamarádkou pokoušely o rozjezd firmy, která by zajišťovala tzv. "concierge služby" pro cizince žijící v Praze. V té době poměrně horký produkt, protože bohatým zahraničních manažerů a lidí, co tu zakládali firmy, tu bylo dost  a my se tenkrát pohybovaly v anglicky hovořící komunitě. Neměly jsme ale žádný pořádný plán, já neměla finanční rezervu a naprosto mě zparalyzoval strach.

Takže zůstalo jen u smělých plánů, bylo po kamarádství a já se zase poslušně vrátila k práci pro někoho jiného. Dostala jsem důslednou lekci toho, jak je důležité mít před tím, než se s nadšením do něčeho pustíte, jasno v tom, co a jak budete dělat a především pak mít alespoň nějakou finanční rezervu, ze které můžete žít, než začnete něco vydělávat. P.S. S Evou už se zase kamarádíme 🙂  .

Poté jsem začala pracovat jako konzultantka pro jednu malou firmu na živnost a to mi dávalo možnost ve volném čase zkoušet podnikat a zkoušet dál. Moje úplně první webové stránky byly z oblasti finančního vzdělávání a byl to prodej knih a her z edice RICH DAD.

Vytvořila jsem si primitivní stránky ve Front Page a začali jsme prodávat. Eshop jsem dát dohromady neuměla, ale různými formuláři jsem si našla systém, jak to obejít. Profesionální programátoři by určitě řvali smíchy, ale ono to fungovalo a nikdy nezapomenu na moment, když přišla první objednávka! Byl to žádaný produkt, novinka na začátku svého životního cyklu a něco, co mě opravdu zajímalo a vyjadřovalo mou osobu.

Další věc, kterou jsem se rozhodla vyzkoušet, bylo přivydělat si tím, co jsem uměla. Dala jsem tedy dohromady své zkušenosti z pozice HR manažerky z internetového start-upu s mými vlastními zkušenostmi zaměstnaneckého fluktuanta a věčného hledače práce. Měla jsem tehdy vytvořený naprosto dokonalý systém na hledání práce, tvorby a rozesílání životopisů. Takže jsem zkusila nabídnout služby v oblasti tvoření životopisů. Opět jsem vyrobila jednoduché webové stránky a fungovaly. Psaní CV mě ale brzy přestalo bavit. Oblast práce mi byla sice blízká, ale bylo to pracné a mnohem víc mě zajímalo vzdělávání v oblasti osobního rozvoje a podnikání.

 

ZPÁTKY DO "ŠKEBLE" A ZASE VEN.

Pak mě "náhoda" přivedla zpět do Shellu, mezinárodní firmy, kde jsem začínala a které jsem vděčná, že mě profesně "vychovala. Dostala jsem se k marketingu, u kterého už jsem zůstala. Hodně jsem se naučila a dostala se na místa, kam se běžně nedostanete. Spolupráce se značkou Ferrari, návštěva jejich výrobní továrny v Maranellu, kam se dostanete buď jen jako spolupracující partner, nebo budoucí majitel vozu, navždy posunula mé vize, co se snů a cílů týče.

Kolečko mého hledání, zkoušení a testování bylo téměř kompletní. Pochopila jsem, že tráva bude tak zelená, jak ji budete zalévat vy.

Jakýkoliv úspěch v životě stojí na tom, jak moc znáte sami sebe a jak moc jste ochotni máknout sami na sobě a změnit svoji realitu. Bez ohledu, kde jste začínali. A ano, nemusel to být fér začátek v porovnání s ostatními.  Je to ale váš život a váš příběh. Jestli se vám nelíbí, tak jej přepište. VY.

Nikdo jiný to za vás neudělá. Nikde jinde tráva zelenější nebude. Můžete změnit milion prací nebo partnerů a na konci bude stejný výsledek. Protože dokud nezměníte sebe a své staré vzorce a návyky, výsledek bude pořád stejný. Když jsme si tohle připustila, začaly se věci konečně měnit.

 

ŽENSKÁ DIMENZE.

Vyrostla jsem s klukama na hřišti, s hokejkou v ruce a tátou trenérem v zádech. A díky mé klučičí a rebelské povaze, jsem byla většinou vyloučená z tradičních holčičích kolektivů (pozn. holky - pozemačky jsou úplně jiná kategorie ). A když  jsem se v roce 2009 stala mámou, otevřely se dveře, které do té doby byly pro mě zavřené.

Mockrát jsme se v duchu omluvila své sestře za všechny chytrolínské řeči týkající se výchovy dětí a mockrát vzpomněla na nenáviděná slova mé mámy:

"Počkej, až budeš mít vlastní děti."

Měla pravdu. Vychovávat dítě je ta nejkrásnější a zároveň nejtěžší věc na světě. Matka "dokoná" se nekoná. Objevila se spousta starých bolístek, o kterých jsem vůbec netušila nebo si myslela, že je mám dávno vyřešené. Za některými bylo potřeba jít do hloubky a konečně s nimi zatočit. A některé věci zůstaly, aby se staly součástí mé nové role. Už chápu prohlášení Zdeňky Jordánové, že děti jsou pro nás ženy obrovskou šancí, jak poznat sami sebe. Objevily se nové pocity, které jsem do té doby neznala: non-stop strach, pokora, odevzdání některých věcí vyšší síle a  schopnost odpouštět a milovat bez podmínek ....  a že když něco nejde, tak se z toho prostě nepos...

 

SMRT, NOVÝ ZAČÁTEK  A OSOBNÍ TRANSFORMACE.

Říká se, že lidé se zpravidla "probouzejí", když je něco velkého zasáhne. Bohužel to musím potvrdit. Vesmír to s námi zpravidla dlouho zkouší po dobrém. Jenomže někdy těm "vesmírným vzkazům" a náhodám nerozumíme, nebo nevěnujeme pozornost. Tušíme, že něco není OK, že je něco špatně. Že nežijeme svůj potenciál  a hezky lžeme sami sobě, že jsme v pohodě. Nejsme.

V mém případě to odstartovala smrt mé nejlepší kamarádky. Ta, která nenápadně postrkávala mým kolečkem osudu. Ta, díky které jsem "pracovně vyspěla". Ta, díky které se moje duše měla znovu šanci narodit v Jižní Africe. Ta, se kterou jsme plánovali start nové firmy. A to nemluvím o těch běžných, holčičích radostech :-). Byla to pro mě rána do zad a šla jsem regulérně k zemi.

Když ztratíte někoho blízkého, je to tragédie. Když ztratíte spřízněnou duši, berete to navíc jako vesmírný podraz. A obnovit víru, kterou jste tak pracně získávali, stojí obrovské úsilí. To co ale vypadá na první pohled jako konec, je ve skutečnosti nový začátek. Důvod, konečně si uklidit vlastní "chlív". Postavit se vlastním strachům a emocím, které jsme už jako děti ukryly hluboko v našem nitru a nedovolily jim dát volný průchod. Těm, které nás táhnou dolů a svírají naše srdce jako nedobytné pevnosti. Je to důvod sebrat odvahu a vydat se temnoty. Sami. Nechat umřít ego a najít spojení s Vesmírem (Bohem) a dovolit mu, aby nás vedl. Odpustit sobě i ostatním, být vděční, za to, co máte a dovolit sami sobě začít znovu....

Když jsem se chtěla zvednout, nešlo to. Zjistila jsem, že se nemám o co opřít. Zůstala jsem příliš dlouho stát ve slepé uličce a vyčerpala se. Chyběla mi síla. Hodně jsem rozdala a pro sebe si nenechala skoro vůbec nic. Ani jsem si nevšimla, že jsem začala nenápadně vzdávat své sny .... Pak jsem si vzpomněla na Petřina poslední slova: udělej se sebou něco....

Poslechla jsem. Pravidelně posiluji své tělo, mysl i duši. Odhodila jsem přebytečná kila i kila emocionální zátěže. Lepím a opravuji, co je třeba, zbavuji se toho, co už neslouží. Učím se říkat "ne" a sebe dávat na první místo. Petra by na mě byla pyšná, už mi chybí jen splnit poslední velký slib ...

 

AKTUÁLNĚ PRACOVNĚ.

Stále provozuji svůj dětský projekt s názvem Pošta pro děti, což je můj úplně první online počin, kde od roku 2005 vymýšlíme motivační dopisy pro děti a dospělé k nejrůznějším příležitostem. Hlavní produkt Dopis od Ježíška se během 14 let stal k mému velkému překvapení žádaným vánočním překvapením. Za léta fungování jsme rozeslali tisíce dopisů a máme již také celou řadu napodobovatelů. A jak poznamenala jedna ze zákaznic, titul "Lady Ježíšek" už mi asi zůstane napořád. 

Občas si vzpomenu na hektickou dobu, kdy jsem provozovala penzion, bar a podnikala v tradičním oboru - autobusové dopravě, což byla část firmy, kterou jsem převzala po svém otci, který náhle zemřel, a tři roky ji úspěšně řídila.

Stále se věnuji marketingu, poskytuji služby jako marketingová konzultantka a v rámci mé marketingové agentury TWINKLES aktuálně spouštím nový projekt s názvem Škola kreativního podnikání, který se bude věnovat vzdělávání v oblasti online podnikání a marketingu a naváže tak na marketingové poradenství, které jsem dříve poskytovala pod svým jménem.

 

A DÁL?

Můj seznam snů a cílů je dlouhý, některé se mi daří plnit, některé mají zpoždění. Dřív jsem se vztekala, proč mi to a to nejde. Teď už pomalu začínám chápat a akceptovat, že vše má své vlastní načasování a důvody, které jsou někdy skryté. Že určité věci se musíme naučit dostat pod kontrolou (především sami sebe a do toho se málo-komu chce) a některé zase máme nechat a naopak se naučit je akceptovat (zpravidla ty externí, která bychom tak rádi řídili).

Nepovažuji se na někoho, kdo všechno ví, všechno zná a má právo rozdávat rady. Kéž bych měla návody na to co, potřebuji.  Ale právě to je pro mě už dlouhá léta důvod se těšit na nový den, i když ten předchozí skončil třeba ve smutku a slzách. Důvod hledat a zkoušet dál.

Kdysi jsem si napsala do svého diáře tuto větu, aniž bych tušila, kolikrát si na ní v životě vzpomenu:

 

Děkuji, že jste dočetli až sem. Věřím, že i Vy máte svůj životní příběh. Buďte na něj hrdí. Podělte se o něj. Nebojte se v něm pokračovat. Jste unikátní a máte velkou hodnotu, se vším, co je ve vás. S tím dobrým i horším. Všichni jsme něco "vyfásli" Učte se. Nechte odejít věci a lidi, kteří už ve vašem životě nemají co dělat. Pokud tam, kde jste, nerostete, je čas jít dál. Čelte výzvám, postavte se svým démonům, využívejte příležitostí, padejte a zase vstávejte. Protože i když si dáte "na tlamu", je to pořád pohyb vpřed!
(Buďte ale proboha poučitelní - neopakujte zbytečně dokola lekce, o kterých víte, že nic dobrého nepřinesou, jen bolest.) 

Buďte vděčni za každý den, kdy se ráno probudíte a znovu se nadechnete. Ne všichni už tuhle možnost mají. Otevřete oči, otevřete svá srdce, i když vás osud třeba desetkrát bodl. Ano, naše duše jsou možná věčné, ale v tomhle životě máme všichni jen jeden pokus. Buďte příkladem svým dětem, protože si vybrali právě Vás, jako své učitele a průvodce na svoji životní cestu.

Krásný den.

 

Andrea  


VAŠE KOMENTÁŘE